Články
13.9.2016
Škola v přírodě, 3. třída
Škola v přírodě – Karlov, penzion Alberto - Jizerské hory
3. třída – 5.9. – 9.9. 2016 – náš deník, foto, videa
1. den – PONDĚLÍ 5.9. 2016
Ráno jsme se sešli před školou. Společně s Velkým Osekem jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Po příjezdu do penzionu Alberto, který se nachází v Jizerských horách, v obci Josefův Důl – Karlov. Rozdělili jsme si pokoje a pustili jsme se do vybalování, kdy kluci se zachovali jako správní gentlemani a pomohli slečnám se zavazadly.
Po ubytování jsme se pustili do první činnosti. Po skupinkách podle pokojů si děti vymyslely název svého pokoje, který výtvarně zpracovaly. Děti se pojmenovaly: Vážky, Světlušky, Stromíci, Berušky, Milovníci přírody, Káňata a Bojovníci. Zároveň si děti přilepily na dveře bodovací listinu. Jsou na ní stopy Chloupka, které představují body za úklid. Poté nás čekal výborný oběd. K obědu byla hovězí polévka a jako hlavní jídlo následovaly šťouchané brambory s vepřovým přírodním plátkem. A pršelo a pršelo, svítilo sluníčko, a lilo…
Když se konečně počasí umoudřilo, vyrazili jsme z penzionu do kopce po červené stezce až na Slovanku – cestou nás zastihl déšť – začalo barevné pláštěnkové procesí. Ze Slovanky po zelené a poté znovu po červené, kolem Husky farmy, jsme došli na rozhlednu Bramberk. I přestože je zavřená, pan starosta Lučan udělal výjimku - a poslal po svých zaměstnancích klíče. I přes nepřízeň počasí bylo vidět daleko do kraje - Jablonec nad Nisou, Liberec, další rozhledny Jizerských hor. Při prohlídce okolní krajiny nás zaujala rychle plující oblaka.
Cestou zpět jsme šli jinou trasou, opět přes rozhlednu Slovanku. Tentokrát jsme na ni vystoupali, protože bylo v tu chvíli lepší počasí než při první návštěvě rozhledny. Po výstupu na rozhlednu jsme spěchali na večeři, ke které bylo rizoto s jarní cibulkou a sýrem. Vysprchovali jsme se a hráli jsme seznamovací hry. Předváděli jsme zvířata z psího útulku - hra Chcete mě. Tak jsme se dozvěděli, jak se kdo jmenuje, spolu se jmény nových kamarádů jsme zjistili jeho záliby. Další hra byla Pavučina, kdy si děti házely klubkem provázku a říkaly si navzájem svá jména a vytvořily tak pavučinovou síť. Také jsme si zazpívali při kytaře. Zalezli jsme do postýlek a čekalo nás překvapení – noční cestování chatou – Cesta po stopách pejsků. Na konci cesty si každý našel svého psího hlídače – miláčka.
Rodiče, pořiďte si boudu. Přivezeme je domů. Teď už všechny děti sladce spí a těšíme se na další den.
2. den – ÚTERÝ 6.9. 2016
Hned po probuzení nás venku čekala rozcvička. Rasy psů byly symbolizovány různými cviky. Kokršpaněl, protože je starý, tak skákal po jedné noze. Špic skákal vysoko, aby viděl daleko. Jezevčík dělal angličáky, aby si protáhl tělo. Bernardýn si valil svůj soudek. Dobrman rychle běhat a k tomu hrozně štěkal….
Po snídani jsme psali své deníky, četli jsme Psa Vzduchoplavce a hráli na flétnu. Noty se promítaly na velké prostěradlo – obě školy měly společný koncert pro celou chatu. Vysvitlo slunce, obloha byla úplně modrá. Došli jsme na prosluněnou louku – zazpívali jsme jí Mám já lúčku – náš zpěv se nádherně nesl krajinou. Zatím Iva s Michalem připravili hru Zoo. Členové skupin běhali pro obrázky zvířat – nesměl je chytit žádný hlídač parku. Večer byl další úkol – nalepit obrázky a dotvořit svoji zoo.
Po obědě jsme šli od penzionu z kopce po červené, potom po žluté přes Josefův Důl, kolem nádraží až na rozcestí – a dál nás vedla modrá k vodopádům Jedlové. V půlce cesty na odpočívadle se mazaly rohlíky k svačině – u Pekelné tůně. Ale čekala nás skvostná podívaná s hukotem vodopádu – připadali jsme si jako v dobrodružném filmu o indiánech. Po kamenech jsme lezli dále – každý si dával pozor – šlo do tuhého. Dobrodružství vystřídala široká cesta, kterou jsme se vraceli do Josefova Dolu. Odměnili jsme se nanuky a kolem 19. hodiny jsme měli na chatičce přichystanou chutnou večeři – zapečené těstoviny, velmi dobře ochucené. Teď už všichni spí jako dudkové.
3. den – STŘEDA 7.9. 2016
Po snídani jsme do batůžku dostali balíček na cestu. Vydali jsme se opět po červené do Josefova Dolu a vlakem v 9.57 jsme přesně na čas odjeli do Jiřetína pod Bukovou. Vlak nám zastavil přímo u továrny Detoa, která vyrábí dřevěné hračky a také vlastní licenci na Millerova krtečka – tentokrát dřevěného. Měli jsme objednanou exkurzi a dílničku. Dostali jsme reflexní vesty a poučení o naší bezpečnosti.
Procházeli jsme výrobou – sušení dřeva, zpracování dřeva, barvení dřeva, práce na soustruzích a vrtačkách. Pro děti zde mají nachystané koutky, ve kterých si děti mohou s hračkami pohrát. Nahlíželi jsme do krtečkovy porodnice – místnosti, kde ho z připravených kousků kompletují. Dozvěděli jsme se, že každý krteček je originál, protože má ručně malované oči – jak si to autor přál. Potom v dílničkách každý dostal sáček s dřevěnými kousky a měli jsme si podle vlastní fantazie vyrobit svoji hračku. Děti si mohly zakoupit v podnikové prodejně výrobky z továrny – nakupovalo se ve velkém.
Odjeli jsme zpět do Josefova Dolu přes Tanvaldský „Tesák“ Špičák a Antonínov a po zelené jsme stoupali do Pekla, na Čertovy kameny – čert zde zanechal na vršku otisk své zadní části – jinak jsme ho neviděli. U penzionu Peklo si děti mohly na trampolíně zadovádět. Bylo vidět, že mají dostatek energie. Tentokrát nám zpáteční cesta nedělala problémy, zvládli jsme ji v rekordním čase. Po večeři jsme vytvářeli překvapení pro rodiče, které možná přijde poštou – pakliže strefili adresu.
Oslavovali jsme narozeniny Elly z Velkého Oseka. Šampaňské teklo proudem, všechny děti gratulovaly a zpívaly. Ella dostala hobla. Byla to radostná událost. Rozloučili jsme se písničkou Hvězdičky, dobrú noc a Vám ji přejeme také.
4. den – ČTVRTEK 8.9. 2016
Dnes byla rozcvička až po snídani. Cvičili jsme podle lístečků, na kterých byly obrázky – rasy pejsků. V 9. hodin jsme vyrazili směr Horní Maxov na farmu, kde chovají tažné psy – rasa husky. Měli jsme objednanou přednášku Jany Henychové, která je musherkou a mistrní Evropy v tomto sportu. Má 32 psů. Předvedla nám, jak se obléká pes do postrojů, jak vypadají saně a jak vypadá tréninkový povoz. Zkoušeli jsme ho rozpohybovat, když byl zabrzděný a testovali jsme svoji sílu. Každého pejska jsme mohli hladit, drbat, lechtat. Všichni pejskové mají svoji boudičku. Měli jsme štěstí, protože majitelka je dost často se svými psy mimo domov – v zahraničí, kde trénuje a závodí. Na zpáteční cestě jsme opět zdolali rozhlednu Slovanku, tentokrát za lepšího počasí a viditelnosti. Bylo vidět až na nedaleký Ještěd. Na chatě nás čekal velmi dobrý oběd. Skoro každý si přidával. Venku pod slunečníky jsme sepisovali své deníky. Odpoledne jsme se vypravili do kopce ke kapličce v Hraběticích a nad kapličkou vpravo po cyklostezce jsme se ubírali k přehradní hrázi Josefův Důl. Cesta byla zpestřena hledáním pokladu. Hru odstartoval pejsek namalovaný na silnici. Připravil pro nás 8 otázek a na konci ve skalní skulině byla truhla s pokladem – batůžky pro každého a plno bonbónů. U přehrady stála auta potapěčů, kteří nás pozvali a předvedli svoji potápěčskou výstroj. Dovolili, aby se všechny děti mohly s potapěčskou helmou vyfotit. Prohlédli jsme si přehradu, která leží na řece Kamenici, šli jsme po hrázi a poslouchali jsme – proč se přehrady stavějí, k čemu slouží. A spěchali jsme na výborné borůvkové knedlíky, které sklidili velký úspěch u osazenstva – každý si přidával. Večer byla diskotéka, hodnotilo se - přidělovaly se diplomy, následoval táborák, zpěvy a opékání vuřtů. Poslední noc školy v přírodě jsme zakončili přípitkem malinovky. Děti už leží ve svých postýlkách a jistě se jim zdá něco hezkého – byl to nádherný den.
5. den – PÁTEK 9.9. 2016
Ráno před sedmou hodinou nastalo zděšení. Někteří se probudili v cizím pokoji a vůbec nevěděli, jak se tam dostali. Někdo měl také počmárané nohy, jiný ruku nebo dokonce tvář. Balili jsme – to zas byli zděšení vedoucí. V 9 hod. jsme odjížděli do Liberce – nejprve do IQ parku, potom jsme vyjeli lanovkou na Ještěd. Po cestě domů jsme hodnotili celou školu v přírodě. I. Kopecká
